ETF, nebo jednotlivé akcie?

Pro naprostou většinu drobných investorů, kteří chtějí dlouhodobě zhodnotit úspory a nemají čas ani chuť studovat účetní výkazy firem, je jednodušší a spolehlivější cestou široký indexový ETF. Jedním nákupem získáte stovky až tisíce firem, takže vás nepoloží krach jedné z nich. Jednotlivé akcie mají smysl spíš jako menší, doplňková část portfolia pro toho, koho investování baví a bere ho jako koníček – ne jako základ, na kterém stojí spoření na důchod.

Výnos akciového trhu je extrémně nerovnoměrně rozdělený. Rozsáhlý výzkum profesora Hendrika Bessembindera nad americkými akciemi od roku 1926 ukázal, že za celou dobu své existence překonala jen necelá polovina akcií (kolem 41 %) výnos i těch nejbezpečnějších státních pokladničních poukázek, více než polovina skončila v celkové ztrátě a veškerý čistý zisk trhu vytvořila pouhá 4 % nejúspěšnějších firem. Když koupíte celý index, máte těch pár velkých vítězů automaticky uvnitř. Když sázíte na pár vybraných akcií, je velká šance, že je minete.

Záleží na indexu. ETF na S&P 500 drží 500 největších amerických firem. ETF na MSCI World kolem 1 300 firem z rozvinutých zemí. A ETF na FTSE All-World přes 4 200 firem z rozvinutých i rozvíjejících se trhů. Jedním obchodem za pár set korun tak vlastníte malý kousek stovek nebo tisíců firem po celém světě – to samé byste jako jednotlivec pořizoval roky a za obrovské poplatky.

Když trefíte budoucího vítěze na začátku, ano. Problém je, že tyhle firmy jsou „jasná volba" až zpětně – dopředu to jistota není a na každý Apple připadají desítky firem, které vypadaly stejně slibně a skončily neúspěchem (Kodak i Enron zkrachovaly úplně). Navíc: pokud takový vítěz vyroste do velikosti, je stejně automaticky velkou vahou v indexu, takže z jeho růstu těžíte i přes ETF – jen bez rizika, že vsadíte na špatného koně.

Když vás investování opravdu baví, máte čas sledovat firmy a rozumíte tomu, co kupujete – a hlavně když jde o menší část portfolia, kterou si můžete dovolit ztratit, aniž to ohrozí vaše cíle. Osvědčený přístup je „jádro a satelit": pevné jádro tvoří široký ETF (klidně 80–90 % portfolia) a menší satelit jsou jednotlivé akcie nebo tematické sázky. Tak se necháte bavit stock pickingem, ale výsledek celého portfolia stojí na diverzifikaci.

V Česku platí pro ETF i pro akcie stejná pravidla: zisk z prodeje je osvobozený, pokud cenný papír držíte déle než 3 roky (časový test), nebo když úhrn vašich prodejů za rok nepřekročí 100 000 Kč. Rozdíl je v praxi u dividend a rebalancování – u akumulačního ETF se dividendy reinvestují uvnitř fondu a nemusíte je danit ani hlídat, kdežto u portfolia jednotlivých akcií řešíte dividendy od každé firmy zvlášť. Detaily rozebírá průvodce daněmi z ETF.

ETF má roční poplatek (TER), u širokých indexových fondů typicky 0,05–0,22 % ročně – tedy pár desítek korun ročně z každých 10 000 Kč. Za to dostanete hotovou diverzifikaci a automatickou správu. U jednotlivých akcií sice roční poplatek fondu neplatíte, ale abyste dosáhli srovnatelného rozložení rizika, museli byste nakoupit desítky titulů a platit poplatek za každý obchod zvlášť – u malých částek se to nevyplatí. Poplatky si spočítáte v naší kalkulačce.